Návod na štěně:

Jaký je Pražský krysařík

Jaký je krysařík malý trpasličí psík, velmi životaschopný, čilý, temperamentní. Jeho hbitost  je obdivuhodná. Vyniká výborným čichem, láskou ke svému pánu a značnou ostražitostí. Při běhu je velice rychlý a obratný.Maximální výška psa i feny v kohoutku je 22cm(+1cm). Minimální 18               (-1CM). Upřednostňuje se výška do 22 cm. Hmotnost je přibližně 2 kg, což je ideální hmotnost.  Osrstění krátká, lesklá srst přiléhající k tělu, kryjící dokonale kůži, bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle. Nejčastější zbarvení je černé se sytými žlutými znaky(černé s pálením). Žluté znaky nad očima, na lících, hrudi, případně spodní části krku, spodní části končetin a kolem řitního otvoru pod ocasem. Vzácně se vyskytuje také plavé zbarvení( žluté )a čokoládově hnědé zbarvení se žlutými znaky (hnědé s pálením) a modré se žlutými znaky (modré s pálením). Jedinců plavého a čokoládově hnědého zbarvení s pálením či modrého se znaky, se však v současné době vyskytuje v celé republice pouze několik desítek kusů. V naší chovatelské stanici se zaměřujeme na chov standartních krysaříčků vzácných zbarvení. Běžně se u nás rodí miminka plavého (žlutého) zbarvení. V našem chovu se však také vyskytují krysaříci barvy čokoládové se znaky.

Pražský krysařík

- jedná se o vzácné národní, dosud mezinárodně neuznané,
plemeno s velmi malou populací. Malý, ale srdnatý psík, milující
svou rodinu, nedůvěřivý k cizím, hodný k dětem, nepřítel krys a
myší, velmi rychlý a mrštný, milující teplo a vyvýšená místa s
rozhledem. Bývá často zaměňován s německým pinčem, od kterého se
liší kulatou hlavou, ušlechtilejší dobráckou povahou a menším
vzrůstem 20-22cm v kohoutku, váha kolem 2kg. Jedná se o historický
poklad, první dochované zmínky jsou z dob Karla Velikého
(8.stol). Jeho vzhled na dobových vyobrazeních je totožný s dnešními jedinci. Hodí se do
města i na venkov, miluje procházky a hlavně společnost své lidské
smečky. Dobu její nepřítomnosti využívá ke spánku, velmi dbá o svou
čistotu, spíše jako kočka než pes. Jeho popularita stoupá i v
zahraničí - Švýcarsko, Švédsko a především Japonsko, kde již mají první
odchovy. Toto plemeno si zasluhuje obdiv a snahu o jeho mezinárodní uznání, což
je běh na dlouhou trať vzhledem k málopočetným vrhům ( 1-3 štěňata)
a poměrně malé chovatelské základně. Proto je důležité dobře vybírat nové
majitele, aby nadějní jedinci nepřišli nazmar. Velikou zásluhu o
regeneraci plemene má především Ing.Jan Findejs, doc.ing.Rudolf
Šiler,Dr.Sc., František Horák a nadšení chovatelé.

Potraviny NEVHODNÉ

Potraviny, které bychom neměli nikdy ve velkém množství (!) podávat psům a kočkám:

Čokoláda - obsahuje kofein a podobnou látku teobromin. Obě látky mohou mít za následek vážné problémy se srdcem. Symptomy otravy závisejí na množství a druhu snědené čokolády. Obzvlášť nebezpečná je čokoláda vysoce kvalitní s vysokým obsahem kakaa, hořká nebo na vaření. Malí psi mohou zemřít, u větších mohou vzniknout žaludeční a střevní problémy.

Hrozny vína a hrozinky - Dle britského institutu Veterinary Poisons Information a amerického centra Animal Poisons Control Center (ASPCA) může prý podáváním hroznů vína vzniknout těžká otrava, žaludeční křeče a střevní potíže, či selhání ledvin. Rozinky jsou prý ještě nebezpečnější pro svou koncentraci jedovaté látky. Zdroje ovšem neuvádějí, jaké látky obsažené v hroznech jsou škodlivé. Například mí psi hroznové víno mají rádi, taky ho občas v minimální množství dostávají a jsou v pořádku. Naproti tomu některým psům nedělá dobře byť jen jediná kulička hroznového vína.

Cibule - ( syrová, sušená i vařená) - obsahuje N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které jsou pro psy jedovaté. Toxické látky v cibuli mají za následek hemolýzu (narušení červených krvinek). Už středně velká cibule může být pro psa nebezpečná. K symptomům patří průjem a zvracení, později anémie (chudokrevnost, bledé sliznice), anorexie (odmítání vody a krmení) a zrychlená tepová a dechová frekvence.

Česnek -Rovněž obsahuje N-propyldisulfid. Při snědení většího množství má za následek anémii (chudokrevnost).

Banán - u koček může způsobit zažívací problémy z důvodu obsahu škrobových uhlohydrátů se kterými si kočka neumí poradit (stejně tak syrové brambory). U psů problém nevidím, opět příklad: mí psi kvůli banánu i tančí :)

Avokádo - Obsahuje toxickou látku persin. Otrava většinou končí smrtí, symptomy jsou poškození srdečního svalu, dýchavičnost, kašel.

Syrové vejce i se skořápkou - syrové vejce může být pro psa příjemným a hodnotným zpestřením stravy pro své nemalé množství vitamínu E. Pozor však na syrový vaječný bílek, který obsahuje advidin a ovomucoid (může působit alergie). Jsou to termolabilní proteiny (varem se ničí). První způsobuje při nadměrném podávání nemožnost využití biotinu v organismu, čili avitaminózu H, druhý narušuje trávení proteinů. Takže raději podávejte jen syrový žloutek, nejvýše 1-2x za týden, případně vejce vařené. Jednorázové podání syrového bílku však avitaminózu biotinu nezpůsobí. Pozor na vaječnou skořápku, je ostrá a mohla by způsobit poranění v trávicím traktu. Když už chcete skořápku podávat kvůli obsahu vápníku, tak mletou.

Mléko - kravské (a z něj vyrobená náhradní dětská strava) a kozí mléko je sice zdrojem proteinů a vápníku, jenže pro psa a kočku není vhodné. Obsahuje totiž laktózu (mléčný cukr), na který není organismus psů a koček enzymaticky vybaven, čili nedisponuje takovým množstvím laktázy, (enzymu nezbytného ke štěpení laktózy) v zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou průjmu. Proto je vhodné podávat jak mláďatům, tak dospělým jen speciálně vyrobené delaktozované mléko pro psy a kočky určené. Mláďata ještě mají ve střevě enzym, který dokáže laktózu štěpit, ale dospělý jedinec tuto schopnost ztrácí, proto se někdy mláďatům podává ředěná Tatra mléko.

Tvaroh - je bohatým zdrojem proteinů živočišného původu. S obsahem vápníku, pro něž je doporučován, je to však horší. Sice se nějaký vápník v tvarohu vyskytuje, ale současně je v něm také podstatně větší množství fosforu. Poměr vápníku a fosforu ve tvarohu je přesně opačný, než pes potřebuje. Takže vzhledem k nevhodnému poměru Ca:P by neměl být podáván častěji než 1-2x týdně.

Fazole - a jiné luštěniny ve větším množství nepodáváme, protože obsahují toxiny, zejména pokud jsou nedokonale uvařené.
Dále nepodáváme: alkohol, makadamové ořechy, sůl, potraviny slazené xylitolem (umělým sladidlem), kořeněné potraviny, kávu ( jen jako silný životabudič- asi 1 lžičku, např. po porodu), čaj a kokakolu pro obsah kofeinu, i když v čaji je ho asi 10x méně, než v kávě, kynuté těsto, tučné potraviny, nápoje sycené CO2. 

VAKCINAČNÍ SCHÉMA

Základní principy vakcinace (pro vakcíny od různých výrobců se mohou mírně lišit)Věk psa Viróza Poznámka
4 - 6 týdnů Parvoviróza  
7 - 8 týdnů Psinka  
Rubarthova choroba  
Parvoviórza  
12 - 13 týdnů Psinka Možno opakovat v 15 týdnech
Rubarthova choroba  
Parvoviróza  
Leptospiróza  
16 týdnů Kotcový kašel  
20 týdnů Kotcový kašel  
6 měsíců Vzteklina  
12 měsíců Psinka  
Rubarthova choroba  
Parvoviróza  
Leptospiróza  
Vzteklina

Odčervení u psa

Odčervení je pouze jednorázový úkon, použitá tableta či pasta působí 24 hodin a to na dospělé parazity. Cyklus vývoje se může tudíž opakovat.

1. odčervení : ve věku 14 dní
2. odčervení : vždy po 2 týdnech věku do 3 měsíců
3. poté každý 1 - 3 měsíce do věku 6 měsíců
4. od 6 měsíců věku a dospělá zvířata odčervujeme jednou za 3 - 6 měsíců.

V případě přítomnosti parazitů v trusu opakujeme aplikaci léčiv po 14 dnech. Ideální je vyšetřovat trus dospělých zvířat asi 1x za tři měsíce a v případě pozitivního nálezu provést opakované vyšetření v rozestupu 14 dní.
Ke koprologickému vyšetření je třeba přinést malé množství trusu ze 3 různých dní, nejlépe 1., 3., 5. den a to vše v jedné nádobě. Nejčastěji odčervujeme proti škrkavkám a tasemnicím.

Srdeční dirofilarióza - srdeční červivost, původcem je vlasovec psí, který se vyskytuje hlavně na jihu Evropy, ale i na Jižní Moravě byli monitorováni psi mající protilátky v krvi. K přenosu dochází prostřednictvím komárů. Projevuje se změnami na srdečním svalu - kašel, hubnutí, špatná kvalita srsti, mdloby, namáhavé dýchání.

Co vše potřebuje štěně

Váš pejsek prospí až 16 hodin denně. Je tedy logické, že pelíšek představuje velice důležitou součást jeho výbavy. Jelikož má štěně tendenci trhat a cupovat věci, pro začátek mu postačí starší složená deka. Později mu můžete koupit pohodlný pelech ve specializovaném obchodě pro zvířata. Nezapomeňte, že jej budete často prát a čistit, nevybírejte jej tedy pouze očima! Proutěné koše či polštáře z umělé kožešiny sice vypadají hezky, ale na údržbu moc praktické nejsou. Do psí boudy se hodí teplá deka nebo výstelka ze slámy (dobře izoluje a lze ji snadno vyměňovat). Pes má mít dvě misky – jednu na krmivo a druhou na vodu. Vhodným materiálem je plast, kov nebo kamenina (ne sklo a keramika). Obojek a vodítko jsou otázkou bezpečnosti Vašeho psa i Vašeho okolí. Pro štěně je vhodný jednoduchý kožený obojek podšitý měkkou plstí a lehké vodítko. Když povyroste, vyměníte je za odpovídající typ. I ten nejpřátelštější pes má mít svůj náhubek. Využijete jej při cestování MHD nebo při nepříjemném zákroku u veterináře. Náhubek nesmí nikde tlačit nebo odírat. Pravidelná hygiena prospívá zdraví i vzhledu Vašeho psa. Do základní kosmetické výbavy patří: kleštičky na zkracování drápků, ušní tampony, vatové tampony na čištění očí, pinzeta na odstraňování klíšťat, kartáč nebo hřeben podle typu srsti, speciální psí šampon atd. Některá plemena potřebují pro dokonalý vzhled zvláštní úpravu a péči. V této oblasti Vám nejlépe poradí zkušený chovatel. Hra je pro štěně nesmírně důležitá. Umožňuje mu vybít si energii a vyzkoušet si situace, s kterými se setká v reálném životě. Pejskovi dejte dostatek hraček. Vhodné jsou ale pouze ty, jež jsou určené přímo pro psy – gumové či plyšové dětské hračky jsou pro štěně nebezpečné.

Štěňátko je doma

Právě jste si přivezli domů maličké štěňátko krysaříčka, které je velmi droboučké, aby se nemohla stát nějaká velmi nepříjemná nehoda musíte svého malého dráčka dobře hlídat ABY:

- nedostalo nějakou nemoc, nechodíme s ním do úplného očkování mimo domov
- naprostá imunita je až cca 14 dnů po posledním očkování( asi 3,5 měs.věku)
- nespadlo z výšky a nezlomilo si nožičku, nepřivodilo otřes mozku
- jste jej nezasedli, nezašlápli, nezalehli nebo nepřivřeli do dveří
- je vaše dítě nepovažovalo za plyšovou hračku
- je vaše kočka, či jiný pes nepovažovali za potravu
- mělo neustále přísun čerstvé vody
- svůj pelíšek kde bude mít klid při odpočinku (ne paniččina náruč nebo postel )
- dostatek kvalitní potravy (ne zbytky od oběda)
- se mohlo doma vyčurat musí mít připravené na určeném místě noviny nebo absorpční podložku
- mělo dostatek hraček, tím nám nebude ničit boty, kabely, ovladače atd.
- nesnědlo co nemá, pozor na igelity, alobal, kočičí výkaly, kameny apod.
- se z malého dráčka nestal velký drak
- nevypadlo z okna nebo z balkonu
- jsme si jej nepřejeli autem
- nepodlezlo vrátka, vrata

Odčervení a očkování provádíme dle pokynů veterinárního lékaře.
Krmíme dle pokynů chovatele.
U pejsků pravidelně kontrolujeme varlátka.
Pravidelně stříháme drápky.

Nic se nesmí přehánět, pejskovi nebráníme ve vyskakování na sedačky, ale dbáme na to aby se naučil jak skočit dolů a neublížit si. Starší krysařík může vyskočit do výšky téměř jednoho metru.
Každé štěně je třeba vychovávat, aby vědělo co smí a co nesmí, pokud chceme štěněti cokoliv zakázat pak dáme povel FUJ, pokud mu chceme jenom přerušit nějakou činnost pak volíme odlišný povel např. necháš toho !!! nebo důrazné NE.

Základem poslušnosti je vždy přivolání, dá se nacvičit na pamlsky, zavoláme pejska jménem a dáme povel ke mně, když pejsek přijde dostane odměnu, nepřijde, nedostane nic, velmi brzy to pochopí.

Při jakémkoliv problému jsem tady pro vás na telefonu na e-mailu - pište – volejte – přijeďte – kdykoliv – na jakkoliv dlouho.

Péče o štěně

ZDRAVOTNÍ PREVENCE A VETERINÁRNÍ PÉČE

Pevné zdraví je základním předpokladem pro šťastný a spokojený život Vašeho čtyřnohého kamaráda. Je pouze ve Vašich rukou, jak jej budete chránit. Dnes k tomu naštěstí máme spoustu možností – kvalitní výživou počínaje přes preventivní péči (očkování, odčervení, hygiena) až po účinnou léčbu onemocnění. Doporučujeme Vám najít si „rodinného“ psího doktora. Veterinární lékař, který zná Vašeho pejska od útlého věku, snáze rozpozná jakoukoli odchylku od normálního stavu. Má přehled o prodělaných nemocích, očkováních a výživě. Lépe si poradí s Vaším psem v krizových situacích (např. při bolestivých zákrocích či agresivním chování při poúrazovém šoku). Doporučené vakcinační schéma Věk Vakcinace proti Doplňková vakcinace 6.–7. týden psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, psincový kašel koronaviróza 9.–10. týden psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, psincový kašel koronaviróza, giardióza 12.–13. týden psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, vzteklina, psincový kašel koronaviróza, giardióza, borrelióza, dermatofytóza 15.–16. týden parvoviróza (pouze některá plemena) borrelióza, dermatofytóza po 1 roce psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, vzteklina, psincový kašel koronaviróza, giardióza, borrelióza, dermatofytóza

Hygiena a čistota pejska

Péče o psa v zimě

Pes lidskou chřipku nechytí Pes zajisté, stejně jako mnohé jiné zvíře, může onemocnět nejrůznějšími respiračními onemocněními, laryngytidami a dokonce i chřipkou. V případě chřipkových onemocnění jde však o typ odlišný od typu, kterým onemocní člověk. Je logické, že v domácnosti lidí nemocných chřipkou lze nalézt při výtěru sliznic u psa viry lidské chřipky. To však neznamená, že způsobí onemocnění zvířete. Pes lidskou chřipkou netrpí. Nicméně v chladném a vlhkém počasí, zejména s bohatou sněhovou nadílkou v ulicích měst, je vhodné při venčení psů věnovat zvýšenou péči jejich tělnímu pokryvu a tlapkám. Podchlazení způsobené nedostatečným vysušením kožichu se projeví například ztíženým dýcháním, laryngitidou, či výtokem z očí. Ochrana psa velmi teplým oblečkem je diskutabilní. Když už, tak lze o ní uvažovat například u starších psů, pokud je třeba udržovat teplotu při bolestivých onemocněních páteře. Zde lze doporučit izolační ochranu - dečku - jen v těchto místech. Pes totiž nemá potní žlázy, tělesnou teplotu reguluje vylučováním vodních par dechem a regulační plochu přirozeně zvětšuje vyplazením jazyku. Zvýšení tělesné teploty způsobené použitím oblečku tedy pes reguluje zvýšením frekvence dechu. Při rozdílu teploty jeho těla kolem 39 °C a teploty prostředí kolem - 10 °C pak dochází k poruše v prokrvení sliznic, zejména horních dýchacích cest a následně k jejich zánětu. Laik pak může dovodit, že pes byl nedostatečně oblečen a navlékne jej ještě pečlivěji. Proto je vhodné zejména městské psy již od podzimu otužovat a aktivním pohybem venku je na zimní období navykat. Je si třeba uvědomit i to, že při velkých mrazech pod mínus deset zvířata svou pohybovou aktivitu přirozeně omezují, proto je vhodné jim vyhovět a nenutit je do pro ně nezvyklých aktivit. Protože je třeba udržovat srst psa suchou, aby si zachovala své přirozeně dobré izolační schopnosti, lze doporučit ji po procházce vysušit, popřípadě před tím psa opláchnout vlahou vodou alespoň na břiše a tlapkách. Ty pak ošetřit čistou vazelínou, mastí, popřípadě dětským olejíčkem. Solí poškozené tlapky mohou popraskat a tyto ranky jsou bránou infekce.

Jak naučit štěně čistoty v bytě ?

Nácvik hygienického konání potřeby zahajte ihned, jakmile si štěňátko přivezete domů. Všechna štěňata hodně spí a odpočívají. Téměř vždy po probuzení se potřebují vyprázdnit a toto je nejvhodnější chvíle, kdy začít s nácvikem. Jakmile se štěně probudí, ihned je zavedeme ven. Dokud je to možné, doporučuji nosit a postavit štěně až venku, kde chceme, aby se vyvenčilo, aby vykonalo potřebu. Je vhodné dát štěněti povel, např. "loužička", postupně se naučí na tento povel reagovat a udělat svou potřebu. Jakmile je vše hotovo, hlasitě štěně pochvalte, dejte mu najevo, že to je přesně to, co mělo udělat. Štěně čůrá obvykle po období aktivity, po probuzení a po jídle. Snažíme se vždy předvídat, kdy bude třeba štěně vzít ven, někdy nám to psík usnadní tím, že očuchává podlahu nebo se točí dokolečka. Musíme si však uvědomit, že mezi jeho signálem a vykonáním potřeby je jen velmi krátká chvilka a musíme tedy reagovat ihned. Pokud nemáme možnost se štěnětem chodit pravidelně asi co dvě hodiny ven, například jsme-li v zaměstnání, je možné učit zpočátku štěně například na noviny. Po celé místnosti, kde se snadno uklízí podlaha, rozložíme noviny, štěně si vyhlédne místo na vykonání potřeby, potom všechny ostatní noviny odstraníme a necháme jen na tom místě, které si štěně vybralo. Postupně můžeme noviny přesunovat až ke dveřím, následně za dveře. Učit psa na noviny má sice svou výhodu (nejsme-li doma), ale má také nevýhodu - jak štěně roste, frekvence vyprazdňování se ustálí a bylo by možné již pravidelné venčení, náš pes zvyklý na noviny, může po určitou dobu odmítat vykonat potřebu jinde. Naopak, místo toho, aby se šlo vyvenčit ven, bere každý odložený papír jako povel k vyčůrání - tedy i knihu položenou vedle postele. Musíme vědět, že úspěch nácviku hygienického konání potřeby našeho psa závisí především na nás, na naší trpělivosti a důslednosti. Než štěně vycvičíme, určitě se dopustí mnoha "nepřístojností", určitě vykoná svou potřebu jinde, než má, a taky jindy, než po něm chceme. Nikdy psa netrestáme a už vůbec ne, objevíme-li loužičku po příchodu domů! Je to naprosto zbytečné, neboť štěně vůbec neví, proč se zlobíme. Naopak, pokud štěně "přistihneme při činu", dáme mu najevo, že tak to není správné, ale stačí jen rázně říct fuj! Tajemství úspěchu s nácvikem čistotnosti je začít co nejdříve po příchodu štěněte do našeho domu, pokračovat neúnavně den za dnem, bez ohledu na počasí venku nebo napínavou detektivku v televizi, bez ohledu na případné neúspěchy, trpělivě a důsledně. Určitě se to vyplatí a záleží to jen na nás, nikoli na štěněti.

Péče o chrup

Přibližně ve věku 5-6 měsíců dochází u mladého psa k výměně ostrých mléčných zoubků za trvalý chrup. V tomto období může z tlamy vycházet nepříjemný zápach, nebo se může objevit slabé krvácení. Většina psů také pociťuje zvýšenou potřebu kousání, a proto jim pořiďte kosti na žvýkání. Denně kontrolujte, zda mléčné zuby skutečně vypadly, a uvolnily tak místo pro trvalý chrup. Chrup byste měli svému psovi čistit minimálně jednou denně. Začnete-li s čištěním v době, kdy je štěně ještě malé, stane se pro ně dobrým zvykem a předejdete vzniku zubního kamene a kazů.

Výchova psa

Výchova psa probíhá ve dvou fázích:
1.)přípravný výcvik
2.)základní výcvik.

Přípravná fáze znamená takový výcvik, při kterém se štěně učí správnému chování, a to nejen mezi ostatními psy (k matce, sourozencům), ale také mezi lidmi. Vštěpují se mu všeobecná pravidla chování a snášenlivosti.

Výcvikem v užším slova smyslu rozumíme osvojování různých úkolů. Výchova štěňat, bez ohledu na plemeno, směřuje vždy k témuž cíli, ale výcvik psů se provádí různými metodami a programy.

Výchovu štěňat můžeme zhruba rozdělit do tří fází:

1.)První fáze probíhá v době do odebrání štěněte od matky. Musí se naučit respektovat ostatní členy "smečky", poznává práva a povinnosti každého člena tohoto společenství a také se učí je dodržovat. Je třeba si osvojit hru, útočit a bránit se, získávat potravu, ale v této době se také musí odnaučit tvrdohlavosti a sobectví.
Pozorujeme-li fenu, která vychovává svá štěňata, vidíme, jak je s velkou láskou a dovedností učí hře, zábavě, hbitosti, ale pokud je třeba, velmi nekompromisně je potrestá za každé provinění.

2.)Druhá fáze výchovy štěněte začíná po jeho příchodu do nového domova. Většinou to bývá mezi 6. až 8. týdnem, kdy se štěně učí pravidlům soužití s člověkem.
V noci nesmí kňučet, musí spát na svém místě, svou potřebu nemůže dělat kdekoliv, nesmí kousat obuv ani jiné věci v domě, musí se naučit jíst v určenou dobu na stejném místě, nesmí loudit u pánova stolu, olizovat děti v obličeji a mnoho dalších věcí, které ho nemohla naučit jeho matka.

3.)S procházkami začíná třetí fáze výchovy, která se už přibližuje výcviku. Štěně musí přivyknout chůzi na vodítku, nesmí nic brát ze země, je třeba odnaučit je skákat na lidi i ostatní zvířata, musí rozumět povelům "Fuj!" a "Ke mně!" pokud běhá bez vodítka.

Dvouměsíční štěně při veselých zábavných hrách s člověkem v novém domě zapomíná rychle na svou matku, ale s příchodem noci, když je všude klid, začíná kňučet. Je nutno obrnit se trpělivostí a nedovolit nikomu z domácích přibližovat se k němu.
Tehdy štěně, unavené hrami a dojmy, brzy upadá do tvrdého spánku a bude pouze pofňukávat ze sna. Ve většině případů štěně už během 2 až 3 nocí zapomene na svoji předchozí rodinu.
Pokud je ovšem člověku štěněte líto a v noci k němu přijde, bude štěně kňučet celou noc a důsledky takové chyby se mohou prolínat celým dalším společným životem.

Je-li pelíšek štěněte vhodně umístěn, brzy (někdy již během jednoho dne) si na něj zvykne. Nemůže-li si štěně v novém domově zvyknout, lze mu na noc dávat ohřívací láhev.

Výběr místa pro vykonávání potřeby představuje vážný problém. Když je štěně ještě zcela malé, nechává loužičky kdekoliv. Nezkušený chovatel na ně reaguje často velmi hrubě a namáčí do nich štěněti čenich. Toto chování vede k tomu, že mu štěně přestává důvěřovat.

Deset pravidel péče o štěně

Pravidlo č. 1
Výcvik začíná prvním dnem
Poněvadž se psi plně vycvičeni nerodí, bude štěně potřebovat Vaše vedení. Dobrý výcvik je velice důležitý pro vybudování pěkného a naplňujícího vztahu mezi Vámi a Vaším psem. Díky výcviku se Váš pes naučí chápat, co od něj jeho lidští druhové očekávají, a lépe tak zapadne do nového prostředí. Stejně tak platí, že čím lépe porozumíte chování svého psa, tím přínosnější bude Váš vzájemný vztah.

Pravidlo č. 2
Vyvážená strava
Je opravdu velice důležité, čím své štěně krmíte. Ve skutečnosti potřebuje speciální výživu s přesně určenými dávkami proteinů, tuků, minerálů a vitamínů. Psí strava musí být rovněž vyvážena tak, aby pes obdržel správné množství výživných látek. Měla by mělo být koncentrována, aby štěněti umožnila přijmout všechny potřebné živiny v malých dávkách potravy. Dále je nezbytné, aby pejsek vždy dostal velké množství čerstvé a čisté vody.

Pravidlo č. 3
Péče o vzhled a čistotu
Začněte pečovat o vzhled a čistotu svého pejska již v raném věku. Čím dříve se tomuto rituálu naučí, tím snadněji si na něj zvykne.

Pravidlo č. 4
Pravidelná zubní péče
Péče o zuby Vašeho pejska v raném věku může předejít mnohým problémům v budoucnu. Ve skutečnosti jsou hlavním zdravotním problémem psů - kromě nadváhy - periodontální (ozubnicové) nemoci. Hromadění zubního kamene a povlaku a z toho vyplývající zánět dásní mohou vést k závažnějším onemocněním. Začněte tedy čistit zuby Vašeho pejska již nyní, poněvadž většina psů starých více než dva roky, kterým se nedostalo pravidelné zubní péče, má zmíněné zubní problémy.

Pravidlo č. 5
Každodenní cvičení
Běžnou součástí života každého zdravého štěněte je pravidelné cvičení. Intenzita cvičení potřebná pro Vašeho psa závisí nejen na jeho velikosti, ale i plemeni. Nedopusťte se však té chyby, že budete svého psa cvičením přetěžovat. Rostoucí štěněčí kosti ještě nejsou natolik silné, aby takovou nadměrnou zátěž vydržely.

Pravidlo č. 6
Pravidelné veterinární prohlídky
V ideálním případě byste si měli vybrat veterináře ještě předtím, než si štěně přinesete domů. Když pak máte pejska už u sebe doma, měli byste jej vzít k veterináři nejpozději hned další den na celkovou prohlídku. Během prvních několika měsíců pak navštivte zvěrolékaře ještě několikrát, a to kvůli různým očkováním či kastraci. Když Vaše štěně dospěje, je nezbytné navštívit veterináře alespoň jednou ročně, aby bylo trvale postaráno o psův dobrý zdravotní stav.

Pravidlo č. 7
Pravidelné domácí prohlídky
Na zdravotní stav svého psa můžete mít velký vliv, budete-li provádět prohlídky přímo u Vás doma. Kontrola váhy, srsti a kůže, očí a uší, zubů a dásní anebo namátkové kontroly mohou zabránit tomu, aby z drobných problémů vznikly opravdu velké potíže.

Pravidlo č. 8
Představte své štěně ostatním
Jedním z nejlepších způsobů, jak naučit svého pejska dobrému psímu chování je umožnit mu kontakt s dospělým psem. Většina dospělých psů sice neprojevuje vůči štěňatům žádnou agresivitu, ale jsou případy, kdy si velký pes najde způsob, jak ukázat štěněti, kde je jeho místo - třeba zavrčením nebo chňapnutím. Nebraňte mu v tom, poněvadž štěňata se tak učí omezovat sílu kousnutí a ovládat sebe sama. Pokud staršímu psu neumožníte, aby štěně usměrnil, vytvoří si štěně brzy návyk, že je něco víc než ostatní a že si může dělat, co se mu zachce.

Pravidlo č. 9
Dobré chování odměňujte
Velmi účinným způsobem jak docílit, aby se štěně stalo dobře vychovaným členem Vaší rodiny, je pozitivní usměrňování. Odměňujte ho pamlskem nebo pohlazením, když dělá, co mu říkáte. Tím podpoříte opakování projevů dobrého chování a zvýši se tak pravděpodobnost toho, že bude toto žádoucí chování opakovat i v budoucnu.

Pravidlo č. 10
Buďte trpěliví
Vychovat psa vyžaduje hodně lásky a ještě více trpělivosti. Vzdělávejte se - čtěte co nejvíce o výchově psů, raďte se s dalšími majiteli psů a buďte v kontaktu se svým veterinářem. Tak se během výchovy vyhnete mnohým "překvapením" a budete na dobré cestě vybudovat si se svým psem silný a dlouhotrvající vztah.

Krmení

Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu psa. Nemůžeme krmit psa nekvalitní potravou a očekávat, že z něho vyroste krásný, zdravý a silný jedinec. Názory na to, co je kvalitní potrava, se různí a procházejí názorovým vývojem. Výzkumy na zahraničních universitách a ve výzkumných centrech velkých a seriózních firem zaměřených na výrobu krmiv pro psy a kočky přinesly zejména v poslední době mnoho nových poznatků, které jsou často i v přímém rozporu s tím, co se tradovalo v minulosti.

Granule nebo vařená strava?: to je otázka, se kterou se v ordinaci setkáváme velmi často. Nelze a ani nechceme zcela zavrhnout používání klasické vařené stravy. Jen vždy majitele upozorňujeme na obrovskou pracnost ve srovnání s komerčními krmivy. Chcete-li psovi vařit, znamená to mít zdroj kvalitního masa- svaloviny, vždy ho dobře provařit pro odstranění rizika infekce, mísit ho v poměru 1/3 masa ku 2/3 přílohy (rýže, těstoviny, vločky), přidat zeleninu, vitamíny, minerály. Nikdy nebudete znát přesné složení takto připravené stravy a to nebude nikdy stejné, protože pokaždé použijete jiné suroviny. je tu vysoké riziko předávkování vitamínů (vit.D) a hlavně minerálů (vápník !!!- katastrofa pro kostru a klouby rostoucího psa) Především si ale přiděláte spoustu práce a Váš byt dostane špatně vyvětratelnou vůni závodní kuchyně. Tímto způsobem lze odchovat psa na relativně vyvážené stravě, ale je to velice, a v dnešní době zcela zbytečně, pracné a komplikované. Doporučujeme proto používat KVALITNÍ a ověřená komerční krmiva, zejména v granulované formě.

GRANULE: Rozhodli jste se tedy pro granule. Jenže když se řekne granule, je to jako když se řekne auto. Na jedné straně stojí Mercedes, na druhé Trabant. Stejné rozdíly jsou i ve kvalitě granulí. Zde je to o to nebezpečnější, protože rozdíl mezi Mercedesem a Trabantem pozná každý a snadno, ale granule jsou pro laika všechny jen hnědé kuličky. Jenže rozdíly jsou mezi nimi obrovské. Různé výhodné cenové nabídky v supermarketech jako 10 kg za 140-200 Kč jsou jasné. Za takovou cenu nelze nakoupit ani kvalitní suroviny, natož vyrobit kvalitní granule. Takové krmení je dobré leda pro slepice, ale rozhodně ne pro psa, a už vůbec ne pro rostoucí štěně. Pomineme-li tyto vyložené excesy kvality, zůstává před námi těžký úkol vybrat si z mnoha více či méně kvalitních výrobků na českém trhu ten, který bude našemu psímu kamarádovi nejvíce vyhovovat. Obecně platí, že na krmení bychom neměli příliš šetřit zejména v prvním roce života, kdy se buduje kostra, imunitní systém a tělesná konstituce. Kvalitní krmení, pravidelné a kvalitní očkování a odčervení jsou absolutním základem, který když neošidíme, máme šanci odchovat zdravého jedince s dobrou kondicí, schopného odolat většině chorob a vynaložené náklady se nám tak mohou vrátit na úsporách za veterinární ošetření. Vždy platí, že prevence chorob je levnější než jejich léčba.

Jaké tedy zvolíme granule? Nemůžeme a ani nechceme poskytovat kompletní průzkum trhu a prověřit všechny značky a výrobce. Uvedeme jen namátkou ty, které známe a o jejichž kvalitách jsme se osobně přesvědčili. Nutram, Purina, K-9, Anka jsou krmiva střední třídy, která poskytnou dospělému psu vše, co potřebuje. Chceme-li si být jisti, že mu poskytujeme to nejlepší, můžeme si vybrat z krmiv představující opravdový vrchol kvality nabízené v rámci celé zeměkoule, včetně naší republiky. Superpremiová krmiva EUKANUBA a HILLS jsou značky srovnatelné s Mercedesem a BMW. Je už vcelku jedno, kterou z těchto značek si vyberete, je to jen otázka individuálního vkusu a rozhodnutí, protože všechny tyto firmy jsou zárukou kvality. Na naší klinice preferujeme firmu Eukanuba, jejíž lékařské diety sestavené pro psy a kočky s různými typy onemocnění (např. selhání ledvin, močové kameny, obezita, nebo onemocnění střev) používáme, a prodáváme i její krmiva pro jejich vysokou kvalitu a stravitelnost. Z veterinárních diet používáme také produkty firem Hills a Waltham RC. Bližší informace najdete na internetových adresách www.eukanuba.cz, www.iams.cz.

Kromě výše uvedených značek nabízíme ještě řadu premiových krmiv Purina Excellent, která splňuje výše uvedené požadavky a je cenově méně náročnější variantou k výše uvedeným krmivům. Důležité je i odlišení krmiv pro různé velikosti plemen. Dnes už se ví, že malá plemena mají značně odlišné požadavky na výživu než velcí psi. Proto tyto firmy vyrábí granule pro malá, střední a velká plemena. Významné je to hlavně u psů velkých (nad 25 kg v dospělosti) a gigantických plemen. Zde se dá špatnou výživou napáchat hodně škod, hlavně ve vývoji kyčelních a loketních kloubů. Ale pozor: dlouho se tvrdilo, že velcí psi potřebují během růstu hodně vápníku a bílkovin. Výzkumy posledních 5-10 let ukazují, že nadbytek těchto složek způsobuje stejné, ba horší škody, než jejich nedostatek. Doga nebo rotweiler váží v dospělosti 50-80 kg. To je stejná váha jako u člověka. Ale lidská kostra do této velikosti a váhy roste 18 let. Pes takto naroste za 8-10 měsíců!!! To je strašná zátěž pro organismus. naším cílem tedy nemůže být snaha o urychlení již tak překotného růstu, ale naopak. Musíme se snažit, aby tento růst byl pozvolný, plynulý a vyrovnaný. Dostává-li rostoucí pes velkého plemene nadbytek bílkovin a/nebo vitamínů příliš rychle, vytvoří hodně svalové a tukové hmoty a navěsí tuto váhu na ještě nezralou kostru, kterou tím přetíží a dochází k deformitám kloubů a páteře. Vztah mezi nadbytkem vápníku a zvýšeným výskytem dysplazií kyčelních a loketních kloubů je dnes už přesvědčivě prokázán. Při nadbytku vápníku dochází k předčasnému a nerovnoměrnému uzavírání růstových zón kostí a tím opět ke zvýšenému množství kloubních onemocnění.

Při odchovu psa velkého plemene proto nedbejte dobře míněných, ale zastaralých rad některých chovatelů a výcvikářů, že pokleslé uši či prošláplé spěnky nohou spraví přídavek vápníku do krmiva. V kvalitních krmivech je ho dostatek a dalším přidáváním či zkrmováním tvarohů a mléčných výrobků ho můžete jen předávkovat, což má za následek výše uvedená onemocnění. Řada krmiv Eukanuba Large Breed (pro štěňata, dospělce a seniory velkých a obřích plemen) obsahuje navíc chondroprotekiva- tj. látky pro takzvanou kloubní výživu (chondroitin sulfát, glykosaminoglykany a želatinu) pro optimální vývoj a výživu kloubních chrupavek. Všechna krmiva Eukanuba pro dospělé psy obsahují nový unikátní patentovaný systém pro prevenci vzniku zubního kamene.

Krmný režim: Štěně, stejně jako malé dítě, je třeba přivyknout na pravidelný režim krmení. Mělo by jíst do věku 1 roku 3x denně, ve věku 1 roku až 1 rok 2x denně a v dospělosti 1-2x denně. Granule zalijeme teplou vodou, necháme je zchladnout na tělesnou teplotu a nabídneme je pejskovi. Necháme mu je 10-20 minut. Co nesní, to mu vezmeme, uložíme v lednici a ohřáté na tělesnou teplotu nabídneme při příštím krmení.

Pokud namočené granule nesní během jednoho dne, vyhodíme je, aby se nezkazily. Nikdy nenecháváme psovi jídlo ležet k dispozici celý den, a to ani suché granule. Takový pes se nenaučí správně jíst a buď se přejídá a je obézní, nebo naopak při celodenním uždibování necítí pořádný hlad, jí málo a může být hubený. Granule namáčíme v čisté vodě a s ničím je nemícháme. Výrobci kvalitních granulí mají své výzkumné ústavy, ve kterých dlouhé roky (Eukanuba 55 let) hledají a sestavují ideální složení jednotlivých krmných směsí. A když takový vyvážený výrobek smícháte s masem, nebo mlékem, zlikvidujete jejich úsilí a vytvoříte nové krmení o novém, neznámém a většinou nevyhovujícím složení. Mějte proto vždy na paměti, že granule nejsou přílohou k masu nebo čemukoliv jinému, ale kompletní vyváženou potravou která obsahuje vše potřebné, tedy i to maso.

Dávkování: Obecné dávkování bývá u každého krmiva napsané na pytli. Vždy ale platí, že spotřeba krmiva je přísně individuální záležitost a liší se u každého jedince. Je třeba proto vyjít z průměrné doporučené dávky a podle přírustku či úbytku hmotnosti zvířete množství krmiva doladit. Je třeba ale hlídat, aby pes nebyl ani příliš hubený a ani (což je mnohem častější) příliš obézní. Obezita u psů způsobuje stejné problémy jako u lidí. Cukrovku, nadměrné zatížení srdce, ledvin, páteře a kloubů. Zvláště u rostoucích psů je nadváha výrazným predispozičním faktorem vzniku dysplazie kyčlí a loktů, proto je dobré i u plemen, kde je vyžadován mohutný tělesný rámec (rotweiler, labrador), držet psa štíhlého, na spodní hranici kondičního rozpětí do věku 1,5 roku, než se mu dotvoří kostra a klouby, a až pak ho nasvalit intenzivním tréninkem a nechat přiměřeně zmohutnět vydatnější výživou. NIKDY nedávejte psovi KOSTI!!! Nepotřebuje je. Není nic, co by z nich mohl získat. Vápníku má v normálním krmení více než dost a vše ostatní je jen odpad. Kosti mo hou poranit krk, jícen, žaludek či střevo, ale i když jsou měkké, nebo namleté, pohlcují vodu a mohou vyvolat zácpu. A někdy natolik vážnou, že se ji nepodaří vyřešit jinak než náročnou a drahou operací.

ABY OUŠKA NEPADALA:

Pokud ouška nestojí je třeba do stravy přidat tvaroh, lučinu nebo žervé, dále se doporučují chrupavky. Ouško je také nutno masírovat. Jak domluvit neposlušným ouškům aneb ouško neplandej

Štěňátka plemene pražský krysařík mají nezřídka poměrně velká ouška, která bez pomoci mohou zůstat v dospělosti ne zcela pevná a rovná. První zlom bývá většinou kolem osmého týdne, kdy má štěňátko ouška již poměrně velká a těžká. To bývá první doba, kdy je potřeba je vylepit.

U krysaříků zásadně používáme metodu lepení ouška zevnitř, čímž mu dáváme oporu. Výhoda vnitřního lepení je zejména v tom, že je v těchto místech na uchu velmi málo chlupů a také není tak snadné pro pejska si náplasti sundat

U jiných plemen se s oblibou používá lepení do ruliček, avšak tato metoda je vhodná spíše pro pejsky s velkýma a těžkýma ušima jako například u čínských chocholatých psů. Tam se ouška srolují do ruliček a mezi nimi se ještě vylepí hráz. Je to zvláště proto, že jejich uši jsou opravdu těžké a nezřídka padají i do stran. Pro krysaříka je tato metoda opravdu nevhodná a tímto způsobem se dá napáchat více škody než užitku.

Pro lepení oušek si nachystáme nůžky, lepící pásku (nejvhodnější se mi jeví páska omnifilm dostupná v běžných lékárnách, protože dobře drží na oušku a zároveň je prodyšná) a nějaký kosek plastu nebo tvrdšího papíru. Já s oblibou používák plastíky, které bývají kolem nových pánských košil nebo z víčka od másla či margarínu.

Z plastu si vystřihneme dva menší obdélníčky a zaoblíme u nich hrany, aby pejsky zbytečně v ouškách neškrábaly. Ty pak nalepíme na lepící pásku a vlepíme do oušek. Takto vylepené ouško musí krásně stát. Pokud přepadává dopředu musí se vylepit znovu s tím, že plastík i s lepící páskou posuneme směrem k hlavě dovnitř ucha. Pro každé nalepení používáme novou pásku, případně i nový plastík.

Nejvhodnější dobou pro lepení oušek je večer, kdy je štěně už unavené a nebude se snažit si lepící pásku s plastíky sundávat. Je to přeci jen pro štěně něco cizího a ne každé štěně je ochotné nechat to jen tak být.

Pokud jsme byli úspěšní a přesvědčili jsme ouško aby stálo a štěně aby to nechalo bez všímání, pak můžou ouška zůstat vylepené až týden. To ovšem platí jen za předpokladu, že páska i plastík v oušku dobře drží a neodlepují se, ouška jsou zdravá, nezarudlá a štěně si je příliš neškrábe ve snaze zbavit se nálepek. Pokud by se odlepovaly, je potřeba je sundat a nalepit znovu, jinak neplní svou funkci. Po týdnu je potřeba dát oušku den volno a pokud by stále ještě nestálo, vylepíme ho znovu.

Zcela běžně se po dvou až třech dnech ve vnitřní části oušek objeví hnědý maz, který má v ušich každý pejsek, jen s vylepováním, kdy se ucho přirozeně tak dobře samo nečistí, je tento více zřetelný.

Druhým problémovým obdobím, kdy pejsci mívají klopená ouška je období výměny mléčných zubů za trvalé. V této době si tělo bere vápník potřebný pro tvobku zubů a ouška mnohdy klopí. Pokud jsou jen mírně klopená, můžeme je vylepit jen lepící páskou, pokud by se ale klopila hodně, je třeba opět použít plastíky. Samozřejmě při tom nesmíme zapomínat především na kvalitní stravu a dostatečný přísun vitamínů, které rostoucí organismus potřebuje.

Plandající ucho před a po vylepení

Každé ucho pražského krysaříka může stát. Co mně o tom přesvědčilo? Když jsem viděla v roce 2007 na bonitaci fenku Rozárku Chilíkův odkaz (poslední foto v textu), která má enormně veliké uši a přesto krásně stojící. Ptala jsem se tehdá majitelky, jak to dokázali. Odpovědí mi bylo, že skoro rok vylepovali ouška a povedlo se jim to, že dnes krásně stojí.

Co říci závěrem? Snad jen to, že špatně vylepené ucho a nevylepené klopené ucho nadělají obojí spoustu škody. Chce to trpělivost a zkoušet to několikrát. Nečekejte, že se Vám to povede hned napoprvé, raději to zkuste několikrát než budete s výsledkem spokojeni. Odměnou Vám pak budou u Vašeho krysaříka krásné pevně stojící uši.

 Vývojová stádia růstu psa

0. až 2. týden
Štěňata se rodí slepá a hluchá a nemají ani čich. V tomto období má štěně silně vyvinutý sací reflex a většinu dne spí a saje mléko od matky.Také se dokáže přesunout na krátkou vzdálenost lezením plovavým pohybem, ale ještě neumí chodit ani se postavit. Oči se štěňátku otevírají kolem 12 dne, ale zpočátku je jejich zrak ještě slabý.

2. až 3. týden
Štěně začíná chodit a je schopno samo močit a vyprazdňovat se, v předchozím období u tohoto musela asistovat fenka, která je k tomu stimulovala olizováním pohlavního orgánu a konečníku. Kolem 20. dne věku štěněte začíná fungovat sluch a čich. Je prokázáno, že v tuto dobu je vhodné se štěňaty lehce manipulovat, občas je vzít do ruky, štěně je v tomto případě vystavováno lehkému stresu a pro pozdější dobu je lépe vybaveno ke zvládnutí jiných stresových situací.

3. až 12. týden
V této době by měla nastat postupná socializace štěněte, což znamená častější kontakt s člověkem, která je důležitá pro jeho pozdější život v nové lidské smečce.
Okolo 4. týdne stáří štěněte se čich, zrak a sluch stává vyvinutějším. Štěně začíná reagovat na silnější zvukové podněty, matka v tomto období začíná štěňata usměrňovat vrčením. V tomto období již štěňata vykonávají svou potřebu mimo pelech. Jsou již také schopna začít přijímat tuhou potravu. Štěňata si začínají spolu hrát.
Okolo 5. týdne po narození již při svých hrách na sebe cení zuby, honí se spolu a začínají nosit v tlamě předměty. Mějme na paměti, že v této době je nutný častý kontakt chovatele a štěňat, aby proběhla řádná socializace, tolik důležitá pro jejich další život mezi lidmi.

6. až 8. týden
V tomto období štěně obvykle odchází od matky a sourozenců do nového domova. V novém, stálém domově štěně musí okamžitě pochopit, kdo je v rodině pánem, musí se naučit rozlišovat hierarchii rodiny.

3. až 6. měsíc
Toto období je ideální k postupnému výcviku psa a také k vyčlenění jeho postavení v nové rodině. V tomto období je štěně dobře tvárné a za úplatu (pamlsek) je schopno vykonávat to, co po něm požadujeme, nezapomeňme také na slovní pochvalu s patřičnou intonací v hlase. Intonace našeho hlasu je pro komunikaci se psem velmi důležitá. Štěně se brzy naučí, podle našeho hlasu rozpoznat, co je špatně a co dobře,.

6. až 12. měsíc ( u některých plemen 6. až 18. měsíc)-PUBERTA!!!
Toto je jistě pro vás, a hlavně nezkušené majitele nejobtížněji zvládnutelné období v soužití s vašim psem. Pokud jste v předcházejícím období ve výchově nic nezanedbávali, podaří se vám zvládnout toto zvládnout s menšími obtížemi. V tuto dobu určitě poznáte, kde jste kladli menší důraz, váš pes totiž určitě provede nejeden pokus o to, aby povýšil své postavení v hierarchii vaší smečky (rodiny). Při těchto jeho pokusech musíte být velmi důslední, váš kamarád musí pochopit, že jeho snahy jsou zbytečné. Nic však netrvá věčně, a toto období skončí, než se nadějete. Neřešte to tím, že se svého nového kamaráda zřeknete díky jeho dospívání a zbavíte se ho!!!

Od 1 roku (1,5 roku): Dospělost
V tomto období se pes již zklidní, tělesně je již dospělý, jeho charakterové vlastnosti jsou již plně vyvinuty, ale je nutné je stále upevňovat, neboť úplně se stabilizují až kolem 3. roku věku.

Péče o štěně

Když si novopečení majitelé vyzvedávají své7-8 týdenní štěňátko, většinou září pýchou a láskou. Udělají všechno možné, jen aby se čerstvý rodinný přírůstek cítil ve svém novém domově co nejlépe a aby mu co nejlépe pomohli přizpůsobit se veliké změně v jeho životě. Majitelé jsou často „přesyceni" informacemi o krmení, vakcinaci i odčervování, ale brzy vyvstane řada dalších otázek a najít na ně odpověď není vždy snadné.

Mezi nejčastější dotazy patří:

• Štěně v noci naříká. Má zůstat samo, nebo si ho máme vzít k sobě?
• Cvičitelé doporučují pejska odmalička zvykat na psí kolektiv, ale veterinář radí nechat ho doma, dokud neproběhnou veškeré vakcinace. Co je lepší?
• Jak štěně odnaučit loužičkám?
• Jak zvládnout chůzi na vodítku a zabránit okousávání věcí, hravému kousání do rukou a nohou?
• Názory se různí, ale tento článek se bude snažit poskytnout vám rady, podle nichž budete moct provést rozumné a lidské rozhodnutí. Výchova štěněte není jednoduchá a mnoho lidí neví, jak dát psovi správně najevo, to co chtějí, aniž by předčasně zaseli semínka budoucí katastrofy. Ta by znamenala nezvladatelného psa.

OSOBNÍ POUTO: ROZMAZLOVAT NEBO NE

Na tento problém existují 2 diametrálně odlišné názory. Jeden je špatný, druhý správný. Ten špatný názor říká, že čím méně pozornosti věnujeme štěněti pokud naříká, tím dříve se naučí nezávislosti.
Ve skutečnosti právě opak je pravdou. Čím více pozornosti věnujete štěněti v jeho mladém věku, tím méně závislým bude později ve svém životě. Takže když kňučí v autě při cestě domů, vezměte si ho na klín (samozřejmě pokud neřídíte) a pokud naříká několik prvních nocí doma, věnujte se mu jak jen to jde. To samozřejmě neznamená, že ho máte celou noc hladit anebo krmit . Pro všechny zúčastněné bude nejjednodušší, pokud prvních pár nocí stráví s vámi v ložnici. Tím má štěňátko společnost a ví, že není samo. Takovéto milé chování pomůže navázat zdravý pevný vztah mezi majitelem a zvířetem a zároveň upevňuje sebevědomí štěněte. Samostatnost štěňátka se dostaví časem, jakmile překoná ztrátu matky a sourozenců.

SOCIALIZACE - úvod do společenského života štěněte

Nejcitlivější období z tohoto hlediska nastává mezi 3. a 12. týdnem života. Je opravdu důležité v tomto období seznamovat štěně s co nejrůznějšími lidmi oblečenými do nejrůznějších typů oblečení (dlouhé kabáty, klobouky hole...). Pokud si štěňátko zvykne na různé cizí lidi, nebude je v budoucnu považovat za hrozbu. Seznamte ho i s jinými zvířaty - obzvláště psy, takže ani je nebude v budoucnu váš pes považovat za nepřátele. Tato zvířata - a hlavně psi, musí být zdraví a očkovaní. Pokud se vám podaří tato setkání organizovat na zahradě ať už vaší nebo vašich známých, uposlechnete tím i dobrou radu vašeho veterináře vyhýbat se místům s vysokou koncentrací cizích psů do té doby, než proběhne poslední očkování.

LOUŽIČKY A VENČENÍ 

Velkým úkolem při pořízení štěněte je, jak ho naučit „venčit se" venku a ne doma. Způsoby a metody se liší. Nejdůležitější je uvědomit si, že malé štěně nemůže zadržovat moč ani stolici tak dlouho jako dospělý pes. Stolice odchází pravidelně po krmení a pokud jde o močení, platí obecné pravidlo, že štěně udrží moč takový počet hodin jako je jeho věk v měsících + 1 a to zhruba do věku 6 měsíců. To znamená že 2 měsíční štěně „vydrží" pouze 3 hodiny. V noci metabolismus zpomaluje a proto můžete přidat pár hodin navíc, ale i tak počítejte s tím, že celou noc bez čurání štěně nezvládne. Ideální je i v noci reagovat na jeho potřebu a vzít ho ven, když je třeba.
Někteří lidé doporučují trénink na noviny, ale může to vysílat špatné signály k vašemu štěněti - dáváte mu tím najevo, že je v pořádku konat svou potřebu doma. Z tohoto hlediska je daleko lepší vybrat vhodné místo na zahradě, kam ho vždy budete brát venčit. Každou hromádku hned seberte, ani malinkatá štěňátka nemají ráda procházky připomínající navigaci minovým polem, jen aby našla čisté místo. Na toto „své místečko" berte štěně pravidelně. Po krmení, po probuzení, po delší hře a samozřejmě ráno, v poledne a večer.
Venčení by se mělo stát pozitivní zkušeností. Poté co udělá, co se od něj očekává, nešetřete chválou a odměnou. Štěně brzy pochopí, že je chváleno a za co je chváleno. Pokud neudělá co má, vezměte ho domů a na 10 minut ho nechte buď v pelíšku, nebo na malém prostoru na vodítku (cca 1m) a pak venčení opakujte. Není to rozhodně forma trestu, ale žádné štěně nebude chtít močit na místě kde stojí, jedině pokud nemá jinou šanci.

Jak se připravit na štěně

Už dlouho toužíte pořídit si pejska a nyní jste se rozhodli odpovědět na inzerát, nebo jste se jen rozhodli navštívit útulek a zamilovali se? Možná to byl ten krásný pohled štěňátka českého horského psa, které si chtělo hrát, nebo zcela vážný a elegantní pohled dospělého voříška. Ať to bylo cokoliv, teď to teprve všechno začíná.

Dřív než si nového pejska přinesete domů, měli byste si pořídit pár základních věcí, které učiní jeho příchod snadnějším. Nyní je tedy ten správný čas prozkoumat vaše okolí a najít ten nejlepší obchod s chovatelskými potřebami.
Je pár rozdílů v tom , co pořídit pokud si pořizujete štěně nebo dospělého psa, ale většina věcí je stejná.

Pro pejska menšího plemene přepravku já doporučuji přepravku AVIOR, máme s ní dobré zkušenosti dá se přidělat pásem v autě, doma jí používáme jako pelíšek. Bude se vám hodit na cestování, návštěvy veterinárního lékaře a nebo psího holiče.

Misky na vodu a krmivo. Nejlepší jsou kovové. Nerozbíjejí se jako skleněné nebo keramické a nedají se okusovat jako plastové. Také se dají ze všech nejlépe čistit.

Pelíšek. Pro většinu psů je nejlepší plastový pelech s vypratelným vnitřním polštářem. Pro začátek není špatný nápad dát do něj pejskovi vaše staré tričko nebo svetr, aby měl aspoň kousek z vás stále na blízku.

Měkký obojek, nebo postroj a identifikační známku. Zvažte také určitě čipování vašeho pejska u vašeho veterinárního lékaře, pokud už nebylo provedeno v útulku.

Vodítka. Nejlepší jsou 2. Jedno kratší - cca 1,5m, na procházky v rušnějších oblastech. Jedno delší - cca 6m je vhodnější na tréninky poslušnosti ve volnější přírodě.

Bezpečné hračky. Nabídněte mu tolik, aby to odtáhlo jeho pozornost od žvýkání vašich bot a jiných zakázaných věcí. Nakupujte jako pro děti, kontrolujte bezpečnost, kvalitu. Ujistěte se že žádné menší části jako knoflíky, malé balónky, odlomené části nemohou ucpat dýchací trubici vašeho štěněte.

Hřebeny a kartáče na vyčesávání. Nejlépe vám s výběrem toho správného poradí veterinář nebo chovatel. Čím dříve s pravidelným česáním začnete, tím lépe si na něj vaše štěně zvykne.

 PRO ŠTĚNĚ

Vaše štěňátko je jako malé dítě-pustí se do všech experimentů bez obav o bezpečnost. Vždy zabezpečte svůj dům tak, že odstraníte nebezpečné věci jako chemikálie, jedovaté rostliny, léky apod. z dosahu štěněte Oddělte tu část domácnosti kam štěně smí od části kam nesmí (chvíli bude trvat než se naučí řádnému venčení..)Zablokujte mu cestu ke schodům, pokud je ještě nezvládá.
V neposlední řadě nesmíte zapomenout na vhodné kvalitní krmivo. Zeptejte se chovatele, na co je štěně zvyklé a při první návštěvě vašeho veterinárního lékaře si nechte poradit co je pro něj v této fázi jeho života nejvhodnější. Pokud chcete krmivo změnit, nedělejte to nikdy najednou, ale vždy postupně aspoň v průběhu 3-5 dnů, předejdete tím různým trávícím potížím.

Infekční nemoci + vakcinační schéma                               

Infekční laryngotracheitida

Tzv. Psincový kašel. Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety.
 

Příznaky
suchý, záchvatovitý kašel
dávení
někdy tvorba hlenu
Očkování

Intranasálnívakcína účinkuje až devět měsíců. Pes by měl být očkován, pokud chodí na výstavy, pobývá v psích hotelích nebo si hraje s cizími psy.

 

Vzteklina (rabies, lyssa)

Vzteklina je nakažlivé onemocnění zvířat a člověka s akutním průběhem, končící smrtí. Onemocnění postihuje především centrální nervový systém.

Původce:
Původcem vztekliny je virus, který je poměrně odolný vůči vlivům vnějšího prostředí, např. při teplotách až do -70 °C neztrácí schopnost vyvolat onemocnění po několik roků. Virus se v těle nemocného zvířete nachází zejména v mozku, míše, slinných žlázách a slinách.

Způsob nakažení:
Vzteklinou mohou onemocnět všechny druhy teplokrevných zvířat, extrémně vnímavé k onemocnění jsou lišky. V přírodě se vzteklina vyskytuje především u lišek, lesní zvěře a u vlků. Z domácích zvířat rozšiřují tuto nemoc zejména toulaví psi a kočky. Přenos vztekliny se děje porušenou kůží, především po kousnutí nemocným zvířetem, kdy je v jeho slinách přítomen původce onemocnění.

Inkubační doba v případě výskytu vztekliny u psa trvá zpravidla 2 až 5 týdnů. Délka však závisí na množství viru, který se dostal do rány, a na místě pokousání (čím blíže krajinám hlavy, tím je průběh onemocnění rychlejší a nebezpečnější).

Klinický obraz:
Klinicky se u psů vzteklina projevuje ve dvou základních formách, ve formě zuřivé a ve formě tiché.

V případě zuřivé formy rozeznáváme tři stadia. Začáteční stadium trvá 1 až 3 dny. Zvíře bývá posmutnělé až apatické, přestává poslouchat, schovává se na tmavá místa, nereaguje na povely, přestává rozeznávat známé lidi, předrážděně reaguje na vnější podněty, často vstává a znovu uléhá, chodí dokola, určí, vyje, vrhá se vpřed. Je možné pozorovat svrbění kousnutého místa, které si pes líže, mnohdy hryže. Typickým příznakem je požírání různých předmětů. Později se v důsledku obrny hltanu dostavuje těžkostí při polykání, zvíře nemůže pít a přijímat potravu a nastává vylučování slin. Tělesná teplota bývá zvýšená až na 40 - 41 C.

Druhé stadium, stadium zuřivosti, trvá 3 až 4 dny. Příznaky onemocnění jsou poněkud výraznější než ve stadiu počátečním. Pes má snahu utéct kouše do všeho živého i neživého, je útočný, zuřivě štěká, bez výstrahy napadá člověka i zvířata, má vytřeštěný pohled, často bývá zornice na jednom oku rozšířená, na druhém zúžená. Psi zavření v kotcích se bez příčiny vrhají na mříže a boudy, přičemž si zraňují dásně, jazyk, zuby a mohou si zlomit i sanicí.

Ve třetím stadiu - paralytickém, se pes uklidní, ochrne na zadní končetiny, nemůže polykat, má vyplazený jazyk, v důsledku obrny hlasivek nemůže štěkat. Původně vysoká tělesná teplota klesá na normál a pes hyne. Třetí stadium trvá 4 až 5 dní.

Při tiché formě jsou příznaky podobné jako v začátečním stadiu formy zuřivé, náhle však stav přechází do stadia paralytického bez známek zuřivosti a pes po 3 až 5 dnech hyne za příznaků celkového ochrnutí. Tato forma se u psů vyskytuje v 15 až 20 % případů.

Prevence:
Vzteklina je smrtelná a nelze ji zatím léčit. Je proto velmi důležité dodržovat řadu opatření týkajících se této choroby. Předně je nutné pravidelně provádět preventivní ochranné očkování proti vzteklině u psů starších 6 měsíců (možno očkovat již od 3 měsíců stáří) a opakovat ho každý rok.

Při přemisťování služebních psů mimo hranice okresu je povinností každého majitele dodržovat nařízení příslušných veterinárních správ a splnit podmínky přesunu.

V současné době platí povinnost předvedení psa k veterinární prohlídce v případě, že poranil člověka. První prohlídka má být provedena do 24 hodin po poranění, druhá za 5 dní. Je-li výsledek vyšetření negativní, vystaví veterinární lékař protokol o zdravotním stavu zvířete pro zdravotnické zařízení, které ošetřuje poraněného člověka. Vzhledem k závažnosti onemocnění je nutné přivést psa k prohlídce vždy, i při sebemenším poranění člověka.

Přes zavedenou vakcinaci psů, koček a v posledních letech i lišek je vzteklina na území našeho státu stále aktuálním infekčním onemocněním.

Parvoviróza

Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Poprvé byl výskyt parvovirózy zaznamenán v roce] 1977 ve Spojených státech amerických, ve státě Texas, jako hromadný výskyt průjmů a zvracení psů.

Původce:
Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.

Způsob nakažení:
K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.

Klinický obraz:
Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.

Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.

Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).

Prevence:
Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6 až 8 týdnu života štěněte.

Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).

Psinka

Jde o akutní nakažlivé onemocnění, které bylo zavlečeno do Evropy z Ameriky v 18. století. Na našem území byla psinka zaznamenána po první světové válce jako velmi nakažlivé onemocnění s vysokou úmrtností zejména u psů.

Původce:
Původce psinky je virus z čeledi Paramyxoviridae, poměrně odolný ve vnějším prostředí.

Způsob nakažení:
Z nemocného zvířete se virus vylučuje do vnějšího prostředí všemi výměšky. Přenos infekce je realizován přímým kontaktem mezi psy, ale i zprostředkovaně (krmivem nebo nápojem, potřísněným výměšky nemocného psa, po olíznutí infikovaných předmětů apod.). Popsán byl ~ přenos vzduchem v případě ustájení nemocných a zdravých psů v jednom prostoru. Nejčastěji psinkou onemocní psi do jednoho roku stáří. Onemocnět mohou však i psi starší. Psinka často probíhá v tzv. "vlnách", zpravidla z jara a na podzim. Podstatný vliv na vznik a průběh onemocnění má u psa i jeho celkový zdravotní stav (nachlazení, trávicí poruchy apod.) a to, jak je zvíře vyživováno (podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů).

Inkubační doba u psinky je 3 až 7 dní. V některých případech probíhá ,nemocnění velmi rychle. Jedná se o případy, kdy se virus po náhlém vzestupu teploty pomnoží, vyplaví do krve a pes uhyne, zpravidla do 3 dnů.

Klinický obraz:
Podle toho, které orgány jsou původcem nejvíce postižené, rozeznáváme čtyři základní formy psinky: plicní, střevní, nervovou a kožní. Průběh onemocnění je rozmanitý. Každá forma se může vyskytovat samostatně (nervová forma se vyskytuje samostatně vzácně), popř. může jedna forma přecházet v druhou. Zpravidla však u všech druhů začíná psinka zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, malátností, pes se chová samotářsky, chvěje se, je nevrlý, snadno unavitelný, srst bývá zježená.

U plicní formy se brzy objevují příznaky zánětu dýchacích cest (výtok z nosu, pes si tře nos o přední tlapky), výměšek z nosu je řídký, později hlenovitý až hnisavý s příměsí krve. Později se dostaví kašel, občas až záchvatovitý, poukazující na zánět hrtanu a průdušek. Tento stav může přejít až v zánět plic. Současně s příznaky postižení horních cest dýchacích se objevují i záněty učních spojivek, vzácně i rohovky. Oko je citlivé na světlo (tzv. světloplachost).

Při střevní formě vystupují do popředí příznaky zánětu hltanu, mandlí, žaludku a střev. Pes zvrací (zvratky jsou hlenovité, žlutě zbarvené), trus je řídký, 111enovitý, často s příměsí krve.

Nervová forma většinou nastupuje v průběhu formy plicní nebo střevní a projevuje se místními záškuby (v obličejové části, na čenichu, na pyscích, tvářích, žvýkacích svalech, na svalech krku a končetin), které se objevují rytmicky buď trvale, nebo s určitým časovým odstupem. V některých případech se objevují i celkové nervové příznaky připomínající epileptické (padoucnicové) záchvaty. Záchvaty často končí obrnami, zejména zadních končetin.

V současné době se méně často objevuje forma kožní. Projevuje se zrohovatěním a popraskáním vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.

Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná (odborná literatura uvádí až 60% neúspěšně léčených případů).

Prevence:

Základním ochranným opatřením proti nakažení psa tímto onemocněním je včasná vakcinace. Podobně jako v případě parvovirózy i u psinky většina výrobců vakcín doporučuje zahájit očkovací program v 6. až 8. týdnu věku psa. V případě výskytu psinky v populaci psů je vhodné omezit vzájemný kontakt psů v rámci hromadných kynologických akcí apod.

Infekční zánět jater

Infekční zánět jater psů, tzv. Rubarthova choroba (pojmenovaná podle švédského vědce Rubartha, který v roce 1947 prokázal virový původ tohoto onemocnění), je zánětlivé onemocnění jater psů s horečnatým průběhem.

Původce:
Původce onemocnění je virus, který je poměrně odolný, např. přežívá vysušení i teplotu -20 °C.

Způsob nakažení:
Zdravý pes se může nakazit virem cestou dutiny ústní a trávicím ústrojím, přenos však mohou zprostředkovat i krev sající vnější paraziti (např. blechy). Inkubační doba této choroby je 2 až 14 dní.

Klinický obraz
Nejprve je možné pozorovat nechutenství a skleslost až apatii doprovázenou vysokými teplotami (40 - 41 °C). Průvodním příznakem bývá často výtok z očí a zánět mandlí. U některých psů se objevuje zvracení a průjem. Asi u 20 nakažených psů je možno zjistit zánět oční rohovky, tzv. "bílé oko". Toto postižení zpravidla trvá až několik týdnů a pak samovolně mizí. Nákaza může mít u psů průběh prudký, pozvolný, nebo probíhá skrytě (latentní průběh). Při skrytém průběhu nejsou výše uvedené příznaky zřetelné, při prudkém onemocnění pes náhle hyne, při výskytu pozvolné formy se pes obvykle do 14 dnů uzdraví.

Prevence: 
Preventivní opatření spočívá ve včasném a pravidelném provádění vakcinace vhodnou očkovací látkou. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v populaci psů díky prováděnému očkování poměrně zřídka.

Infekční kašel (laryngotracheitis)

Infekční kašel je nakažlivé onemocnění, které postihuje dýchací aparát.

Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován z nemocných psů v roce 1962 v Kanadě. Později byl také prokázán v USA, Velké Británii Německu a Holandsku. Tento virus je velmi blízký viru infekčního zánětu jater psů.

Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází cestou dýchacího ústrojí. K onemocnění jsou vnímaví především mladí psi, kteří nejsou proti němu očkováni, může se však objevit i v populaci starších psů. Šíření nastává kapénkovou infekcí při kašli nemocných zvířat.

Inkubační doba onemocnění je 2 až 12 dní.

Klinický obraz:
Charakteristickým příznakem nemoci je krátký a suchý kašel, dochází k zánětu hrtanu, průdušnice a průdušek. Hrtan je na pohmat bolestivý. Někteří psi zvracejí. Stav je provázen zrychleným dechem, výtokem z nosu a zvýšenou teplotou. Onemocnění nemívá smrtelný průběh.

Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Chřipka psů (paraintluenza)

Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu v případě atypické formy mozku.

Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.

Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.

Klinický obraz:
Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.

V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.

Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Leptospiróza u psů

Leptospiróza u psů je infekční onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Leptospira. U psů se vyskytuje především ve formě tzv. Weilovy choroby a Stuttgartské choroby psů.

Původce:
Původce Weilovy choroby je Leptospira icterohaemorrhagiae, původce Stuttgartské choroby psů je Leptospira canicola.

Způsob nakažení:
Psi se mohou nakazit zejména přímým kontaktem s nemocnými jedinci případně přímým nebo zprostředkovaným kontaktem s hlodavci, kteří většinou sami zjevně neonemocní, ale často po celý život vylučují Leptospiry močí.

Klinický obraz:
Weilova choroba se vyskytuje zejména u mladých psů. Onemocnění začíná horečkou, zvracením, nechutenstvím a apatií psa. Po týdnu se objevuje žloutenka, na sliznicích mohou být zjištěny drobné krváceniny. Většina psů hyne v průběhu 5 až 9 dnů.

Stuttgartská choroba psů začíná příznaky vysoké horečky, objevují se krvavé průjmy, pes nadměrně přijímá tekutinu. Po přechodu onemocnění do chronického stadia, se objevuje nechutenství, zvracení, skleslost a ospalost psa, kůže ztrácí elasticitu, spojivky očí a sliznice dutiny ústní jsou zarudlé, později se sliznicích objevují vřídky. Při chronické formě bývá tělesná teplota v hodnotách fyziologického rozmezí.

Prevence:
V oblastech výskytu tohoto onemocnění se provádí ochranné očkování. Důležité je pravidelné odborné provádění deratizace v objektech, ve kterých jsou ustájeni služební psi.

 

Zubní kámen a zánět dásní                                                     

Dnes umíme napravit téměř všechno, u psa bohužel v narkóze. A ne rovnátka, ale čistota dodá našemu psovi krásný úsměv.
Zubní kaz
Mezi nejběžnější stomatologické problémy psů patří zubní kaz a zánět dásní. Příčinou zubního kazu může být i nedostatečný vývoj skloviny, její abraze neboli otěr a poruchy metabolismu nebo žláz s vnitřní sekrecí, ale často je na vině zubní plak, který se vytvoří na povrchu zubu ze zbytků krmiva, mucinu, epiteliálních buněk z dutiny ústní ap. Vzájemným působením pak vznikají organické kyseliny, které se zúčastňují rozkladných procesů a spolu s enzymy rozpouštějí a poškozují sklovinu. 
Zubní kaz se projeví nadměrným zápachem z dutiny ústní a někdy menší chutí k jídlu, i když psi mají snížený práh bolestivosti a dokonce i při velmi silném zánětu dásní a paradentóze jsou schopni normálně přijímat potravu. Včas neodhalený a neodstraněný zubní kaz způsobí rozklad zuboviny a zub vypadne, často s dalšími následnými problémy. Poškozenou sklovinou se totiž do těla dostávají bakterie, které infikují nejen postižené místo, může dojít i k předčasné ztrátě okolních zubů.

Zánět dásní
Na rozdíl od zubního kazu jsou záněty dásní rozšířeným problémem. Zubní plak navíc po čase vápenatí a v kombinaci se zbytky potravy vytváří zubní kámen. Ten je nejen dalším zdrojem zápachu z tlamy zvířete, ale také způsobuje tlak na lem dásně, čímž odhaluje krčky zubů. S postupujícím množstvím zubního kamene se odhaluje stále větší plocha, jsou odkrývány i další kořeny zubů a vzniká paradentóza. 
Prvotní nepříjemností pro psa je zvýšená citlivost zubních krčků. Odhalené kořeny jsou další možností, kudy se do těla přímo dostávají bakterie, infikující dáseň i část zubu nechráněnou sklovinou. Neléčený zánět se dostává krevním oběhem do celého těla a může postihnout kterýkoliv orgán, především srdce, játra a ledviny. 
Mírný zánět v první fázi rozpoznáme i laicky podle zanícených a oteklých okrajů dásní přiléhajících k zubu pokrytému plakem. Při střední, druhé fázi už je oteklá celá dáseň, pes pociťuje bolest a my zápach. Těžký zánět se projevuje třešňově červenou barvou a krvácivostí, jsou patrná ložiska zánětu i zubní kámen. Bolest ovlivňuje i přijímání potravy, dech je trvale zapáchající. Pokud pomineme i tuto fázi, nevyhnutelně dojde k chronickému zánětu okostice (vazivová blána kryjící kost), odkud se bakterie šíří celým tělem a ohrožují život psa.

 Alergie       

Alergie je jednou z nejčastějších psích potíží. Pokud se váš pes škrábe, nejprve zkontrolujte, zda nemá blechy, a pokud žádné nenajdete, jedná se pravděpodobně o alergii.
Příznaky 
olizování a kousání tlapek
zčervenalé podpažní jamky, slabiny a meziprstí
tření si čenichu o okolí
svědění a drbání se
kopřivka

Alergeny
pyl
seno
plísně
roztoči v prachu
traviny
různé potraviny nebo čistící a prací prostředky
Alergeny jsou u psů obdobné jako u lidí.

Alergiemůže být pouze sezónní záležitostí (např. alergie na pyly), ale může se vyskytovat i celoročně (například alergie na prach). U štěňat je alergie neobvyklá, protože reakce na alergen se u psů vyvíjí okolo jednoho roku.

Jak zmírnit příznaky
Přípravky na zmírnění alergií se nazývají antihistaminika. Některé tyto léky, které se používají ke zmírnění alergií u lidí lze použít ve třetinovém dávkování také u psů. Ale lepším způsobem je navštívit veterinárního lékaře, který předepíše vhodný a optimální přípravek. Dále se dají příznaky zmírnit rybím tukem. Tyto oleje obsahují protizánětlivé látky. Úlevu také přinese koupel ve studené vodě.

Vyhýbejte se alergenům
Pokud je váš pes alergický na pyl, snažte se v inkriminovaném období omezit vycházky na pouhé nutné vyvenčení. Obecně lze ale říci, že stromy produkují pyly na jaře, trávy v létě a plevele na podzim. Pokud se tedy u vašeho psa objeví příznaky v určitou roční dobu, můžete vypozorovat typ alergenu.
Alergie na prach a plísně se objevují celoročně, ale plísně se častěji objevují ve vlhkých obdobích. S vlhkostí se také zhoršuje alergie na roztoče. Proto je dobré, je-li váš pes takto alergický, udržovat vlhkost vzduchu v bytě maximálně na 50%.
Pes, který je alergický na prach a roztoče v nich, by se měl vyhýbat místům jako je ložnice. Také je vhodné častěji prát polštářky na gauči, koberečky a podobné látkové předměty, ve kterých se roztoči drží.
Nenechte psa běhat v čerstvě posekané trávě, protože i psovi, který netrpí alergií, se může na břiše objevit vyrážka. Vhodným ochranným prostředkem je obleček, který zabrání kontaktu s posekanou trávou.